Už v Mezopotámii věděli jak trápí hemoroidy

  Doklady o výskytu chorobných stavů konečníku jsou k dispozici již v nalezených klínopisných tabulkách pocházejících ze starověké Mezopotámie. Ve 2. polovině 18. století př. n. l. byl sepsán zákoník zakladatele starobabylónské říše Chammurapiho. Obsahuje 282 ustanovení a 9 z nich pojednává o odměnách chirurgů, jejich trestech a odpovědnosti za vykonané operace. Zde je mimo jiné stanoven i honorář za léčení hemoroidů. Vynikající úroveň mělo i tradiční indické lékařství v 7. ? 6. století př. n. l. Z tohoto období se zachoval předpis na přípravu masti vhodné k léčbě hemoroidů od Gautamy. Žebravý mnich Bhikšu Átréja byl především chirurgem. Mezi jeho šesti zachovanými recepty je i tzv. Tygří prášek. Pro zajímavost uvádíme návod na přípravu v plném znění: "Vezmi díl ločidla, dva díly puškvorce, tři díly smutňové soli, čtyři díly zázvoru, pět dílů koromáčku, šest dílů chebule a sedm dílů kořene olověnce a rozdrť na jemný prášek. Pij s rýžovou pálenkou. Prášek tento vzbuzuje chuť k jídlu a zahání hemoroidy." Staroindičtí lékaři řešili hemoroidy chirurgicky, ordinovali koupele v heřmánku, zemědýmu, třezalce nebo ve výluhu z topolových pupenů. Z květu hluchavky připravovali léčivý rosol k chladivým obkladům. Z kůry dubu, kaštanu a jilmu se připravovalo nakuřovadlo a rovněž koupele. Řecký lékař Hippokrates (450 př. n. l.) se zabýval mimo jiné léčbou řitních píštělí a hnisavých hlíz. Z tohoto období se zachoval jeho spis "Hippokrates liber de fistulis". Ještě dnes používáme v některých případech k léčbě píštělí tzv. Hippokratovu ligaturu. Jak vidno, problémy s nemocemi konečníku provázejí lidstvo od prvopočátku až do současnosti. V souvislosti se zvyšováním životní úrovně lze přitom předpokládat vzrůstající výskyt těchto chorob. Nezhoubné nemoci konečníku V jednom z předcházejících článků bylo pojednáno souhrnně o onemocněních zhoubného původu, proto se budeme věnovat stavům méně nebezpečným, nezhoubným. V oblasti konečníku jich je poměrně velké množství. Z toho důvodu jsme vybrali jen ty nejčastěji se vyskytující. 

Hemoroidy 
Hemoroidální uzly se nazývají lidově "křečovými žílami" konečníku. Je to trochu zavádějící pojmenování, jelikož na rozdíl od křečových žil dolních končetin jsou hemoroidální polštáře zásobeny tepennou krví. Jejich výskyt závisí na sledovaném regionu, věku a pohlaví pacientů. V současné populaci jsou tímto onemocněním postiženi ve větší míře muži (asi v 60%), počet nemocných narůstá s věkem až do 70 let. Je známo, že během života se hemoroidy projeví asi u 50% lidí. Stávají se civilizační chorobou. Příčinou vzniku hemoroidů je především dlouhodobé sedění nebo stání (sedavé zaměstnání, časté jízdy na kole nebo automobilem) a zvyšování nitrobřišního tlaku (zvedání těžkých břemen, zácpa nebo průjem, těhotenství a porod). Dalšími faktory jsou chybné stravovací návyky (strava chudá na vlákninu), obezita, nedostatek aktivity a také některá poškození jater. Hemoroidy se vyskytují jako zevní a vnitřní. Zevní uzly jsou kryté kůží a umístěny v blízkosti řitního otvoru. Většinou nepůsobí větší obtíže. Mohou být však komplikovány tzv. trombózou. Je to v podstatě akutní zánět uvnitř uzlu, který se zvětšuje, je tuhý, na pohmat silně bolestivý a fialově zabarvený. Tento stav se rozvíjí nejčastěji při usilovném tlaku na stolici. Léčbu je možno provádět konzervativně sedacími koupelemi a mastmi, nejrychlejší úlevu a ústup obtíží však přináší naříznutí uzlu, ze kterého odstraníme krevní sraženinu. Vnitřní hemoroidy rozdělujeme na čtyři stupně. V prvním stadiu se uzly projevují nekomplikovaným průběhem s občasnými stopami jasně červené krve po odchodu stolice. Nejsou vidět a nehmatáme je při vyšetření konečníku. Ve druhém stupni onemocnění dochází ke zvětšování uzlů, které při stolici vyhřezávají řitním otvorem a následně se mimovolně vracejí zpět do konečníku. Projevují se častějším krvácením, svěděním, pálením a eventuálně bolestí v krajině análního kanálu. Třetí stupeň znamená trvalý výhřez hemoroidů, které často krvácejí, podléhají zánětlivým změnám s otoky a bolestí. Nemocný má pocit tzv. vlhké řiti vzhledem k produkci hlenu prolabující výstelkou análního kanálu. Můžeme je volně zatlačit zpět do konečníku. Ve čtvrtém stupni choroby dochází k vazivovým změnám části hemoroidu, který je trvale fixován mimo anální kanál, a podléhá těžkým komplikujícím změnám jako jsou trombózy a záněty. Nemocný by měl navštívit lékaře zejména v případě opakovaného krvácení z konečníku. Důvodem toho je nebezpečí nádorových chorob trávicího traktu, které se mohou projevovat obdobnými příznaky. Vzhledem k tomu je nutno nemocného vyšetřit rektoskopicky. Provádí se to tzv. rektoskopem. Je to kovová trubice se světelným zdrojem, kterou zavádíme do konečníku. Přímým pohledem pak zjišťujeme možná onemocnění této oblasti. Nemocní obvykle nepociťují při tomto vyšetření výraznější bolest. Anoskop je jakýmsi kratším rektoskopem, který slouží k prohlédnutí análního kanálu. Pokud se objeví krvácení, je nutno vyloučit jiná závažná onemocnění nebo záněty sliznice i dalších částí tlustého střeva. Tehdy indikujeme tzv. irrigografické vyšetření, které provádí rentgenolog. Podstatou je nálev kontrastní látky konečníkem do tlustého střeva. Tato látka je viditelná při RTG vyšetřování a při jejím průniku střevem je možno zobrazit některá onemocnění. Kvalitnější, ale poněkud náročnější pro pacienta i personál a přístrojové vybavení, je tzv. kolonoskopie. Je to endoskopická metoda přímého zobrazení průběhu konečníku a tlustého střeva. Provádí se dlouhou ohebnou hadicí, která obsahuje skleněná světlovodná vlákna a může přenášet obraz ze vzdáleného místa. Ke všem těmto vyšetřením musí být pacient připraven výplachy střeva očistnými klyzmaty a před kolonoskopickým vyšetřením i solnými roztoky, které se přijímají ústy. 

Konzervativní léčba hemoroidů 
Je mnoho způsobů, jak provádět léčbu hemoroidů. Při léčbě konzervativní, neoperační, doporučujeme postiženým různé léčivé masti, čípky nebo tablety. Nemocní provádějí sedací koupele v heřmánku nebo dubové kůře. Je nutno upravit stravu tak, aby obsahovala dostatek vlákniny a vitaminů. Je třeba konzumovat celozrnné pečivo, pohanku, otruby, luštěniny, rýži Natural, dostatek ovoce a zeleniny. Omezit musíme naopak příjem rafinovaných cukrů, vyhýbat se kořeněným jídlům, tabáku a alkoholu. Je nutno bojovat proti zácpě, nepotlačovat puzení na stolici, pečovat o dokonalou hygienu řitního otvoru, po odchodu stolice sprchovat vlažnou vodou. Nejsou doporučována dráždivá mýdla. S konzervativním postupem můžeme vystačit u hemoroidů prvního a druhého stupně. Cvičení.

Neoperační zákroky 
Onemocnění je možno řešit rovněž různými metodami, které nejsou operací v pravém slova smyslu. Jedná se o tzv. Barronovu ligaturu, kdy uzly zaškrcujeme nastřelením speciální gumičky. Uzel po tomto výkonu odumře a odpadne. K dalším postupům takové léčby patří sklerotizace (vstřikování sklerotizujícího roztoku do oblasti hemoroidu), kryalizace (zmrazení), fotokoagulace (popálení), aplikace laseru nebo nízkovoltážních proudů(Hemoron). Můžeme říci, že to jsou metody při správné aplikaci málo bolestivé, provádějí se ambulantně v jednom nebo několika sezeních a povětšinou nevyžadující pracovní neschopnost. 

Operační zákroky 
Pokročilejší stadia hemoroidů doporučujeme k operaci za hospitalizace. Takový výkon je založen na odříznutí uzlů a podvázání jejich cévní stopky. Novou metodou je tzv. Longova operace, kterou provádíme šicím přístrojem. Velkou výhodou je malá bolestivost, kterou udává až 80 % nemocných. To souvisí i s rychlejší rekonvalescencí a možností časného návratu pacienta k běžné pracovní činnosti. Nevýhodou je nutnost úhrady této operace nemocným vzhledem k tomu, že zdravotní pojišťovny nejsou doposud rozhodnuty hradit náklady za její provedení. 

Trhliny řiti 
Jde o akutně vzniklé nebo chronicky trvající natržení výstelky řitního kanálu, nejčastěji umístěné podélně na zadní straně jeho obvodu. Vznikají díky poranění řiti cizími tělesy nebo tuhou stolicí při zácpě. Další možnou příčinou jejich vzniku mohou být záněty žlázek análního kanálu, případně jsou komplikací přítomných hemoroidů. Projevují se značnými bolestmi, které se vyskytují zejména při vyprázdnění i po něm a dále občasným drobným krvácením. Léčba Při léčení je třeba uvolnit zvýšené reflexní stažení řitních svěračů. Akutní trhliny je možno léčit konzervativně. Podáváme čípky, masti, doporučujeme sedací koupele. Bolesti mírníme aplikací místních anestetik. Chronické trhliny řešíme tzv. divulzí (roztažením) řitních svěračů. Tento výkon provádíme v krátkodobé celkové anestesii ambulantně. Hospitalizujeme před provedením operace, jejíž podstatou je přímé naříznutí svěrače (sfinkterotomie). Trhlinu ponecháváme bez zákroku nebo přebujelé okraje seřezáváme. 

Hnisavé hlízy 
Abscesy řitní krajiny jsou hnisavé hlízy, které vznikají na podkladě vniknutí infekce do okolních tkání konečníku. Příčinou může být poranění anální výstelky nebo záněty žlázek řitního kanálu. Projevují se rychlým nástupem se značnou bolestí a horečkami. Vytvoří se zarudlá bolestivá zatvrdlina kolem análního otvoru nebo přímo v řitním kanálu. Jde o akutní onemocnění vyžadující vždy péči chirurgického pracoviště. Provádíme naříznutí tkáně nad ložiskem a vypuštění hnisu. Po tomto zákroku pak dojde dříve nebo později k vyhojení vzniklého defektu. Povětšinou není nutno nemocné přijmout na lůžko. Nemocné hospitalizujeme jen při rozsáhlejším postižení nebo u některých přidružených chorob jako je cukrovka. Řitní píštěle Píštěle anální krajiny (fistuly) se mohou vyvinout jako komplikace po léčbě hnisavých hlíz. Jsou to jednoduché nebo rozvětvené chodbičky v tkáních konečníku a okolí. Udržují se díky infekci a produkují hnisavý sekret, který vytéká ústím píštěle na některém místě kolem řitě. Vzniku píštěle nemusí předcházet rozvoj hnisavé hlízy. Může být spojena s některými jinými chorobnými stavy, po kterých vždy musíme pátrat. Píštěle nevyléčíme většinou bez operačního zákroku. Provádíme jejich protětí nebo vytnutí a defekt obvykle ponecháváme k postupnému hojení bez sešití. Tak předcházíme recidivě. Pokud píštěl zasahuje do svěračového systému, není ji možno protnout pro nebezpečí poškození svěrače. V tomto případě provlékneme chodbičkou gumičku, kterou pod napětím zavážeme a necháme ji postupně prořezávat. Jde o již výše zmíněnou "Hippokratovu ligaturu". Na závěr je možno říci, že na tomto místě nebylo naším cílem seznámit čtenáře s veškerou problematikou, která souvisí s nemocemi konečníku. Vybrali jsme pouze ty nejčastější nezhoubné choroby, které nejsou sice tak nebezpečné jako nemoci zhoubného charakteru, nicméně pacientům způsobují obtíže velmi nepříjemné. Proto si zasluhují naši značnou pozornost. V proktologické poradně chirurgické kliniky FN v Hradci Králové jsme připraveni zajistit adekvátní vyšetření a veškerou péči ke spokojenosti našich nemocných. 

MUDr. IVA POSPÍŠILOVÁ
chirurgická klinika FN Hradec Králové
www.mojenoviny.cz  
Hradecké noviny - 21.4.2001HRADEC KRÁLOVÉ


                                                         zpět